Možná máte ve svém okolí někoho, kdo se rád vrací ke starším hrám, které už spadají do kategorie retro hry. Patrně jste se dostali do debaty, kde padla otázka, co vlastně na tom daný hráč vidí. Přece v dnešní době je možné hrát pestré množství daleko „lepších“ a „hezčích“ her. Tím spíš je údiv na místě, když se jedná o hráče, který má na dnešní poměry silnou herní mašinu. Nebo i přesto, že hraje moderní tituly, se takříkajíc s láskou vrací k retro hrám.
Odpověď je většinou vždy stejná. „Protože se mi líbí příběh a dobře se to hraje.“ Nebo „tady se můžu odreagovat a ničit, co chci“. Ano, je pravda že většina starších retro her měla originálně pojatý příběh, a nutno zmínit, že při kombinaci s hratelností se jednalo a stále jedná o kousky, které by s ohledem na dnešní dobu, politickou situaci a také korektnost nemohly jednoduše vzniknout. Tedy mohly by, ale byly by ihned zakázané a stažené z prodeje. V tomto ohledu to je i jako s některými staršími seriály v televizi. Jednoduše řečeno, politická korektnost se dostala i na pole her, kde mělo jít v první řadě hlavně o zábavu a „vypnutí“ z běžného života.
Jako příklad můžeme uvést hru, která sice nepatří do retra, ale svým brutálním násilím vzbudila valnou vlnu kritiky a negativ. Řeč je o Hatred, v němž hrajete v kůži člověka, který má jednoduše „dost tohoto zoo“ a rozhodl se vytáhnout poloautomatickou pušku, pistoli a zničit svět. Na své cestě tak v kůži tohoto antihrdiny zabíjíte všechno a všechny, kteří vám přijdou do cesty. Tedy můžete zabíjet běžné civilisty i těhotné ženy, které prosí o slitování. Jistá část hráčů tuto hru zavrhla, jiným se naopak líbí, že se konečně mohou odreagovat. V tomto ohledu je to podobné i s některými staršími retro hrami, kde jste jednoduše mohli brutálně likvidovat protivníky a bavit se. Teď si ale představte, co by se dělo, kdyby vyšel titul podobný Soldier of Fortune, kde jste mohli nepřátelům (obyčejným vojákům, nikoliv zombie nebo mutantům) ustřelovat končetiny a takto zasažený nebožák ještě vydával ukrutný křik. Nebo se vás ve stylu Dillona z filmu Predátor snaží zabít samopalem, zatímco mají ustřelenou druhou ruku.
Pak je tu samozřejmě také nostalgie nebo chuť vyzkoušet tu legendární hru, o které všichni mluví. Je fajn zahrát si Cyberpunk 2077, ale pokud si přečtete, ze kterých her vlastně tento megahit vychází, tak vás jistě napadne otázka: Jaký vlastní byl původní System Shock, Deus Ex, Blade Runner, a co teprve Ghost in the Shell? Nebo o čem vlastně byl animovaný seriál Cyber City Oedo 808? Jinými slovy, zkusit tyto legendární a dnes již kultovní hry, ze kterých vychází nové megahity, má prostě své pochopitelné kouzlo. Navíc, když se v některých případech jedná i o základy univerza, které se přeneslo do dalších titulů jako alternativní sequel nebo prequel, máte základ perfektního lore a pochopení daného univerza.
Dalším faktorem je i fakt, že většina starých her nevyžaduje ke spuštění připojení k internetu ani instalaci herních klientů. Internet byl dříve velmi drahý, a bylo dokonce i omezení, kolik dat můžete za jeden měsíc využít. Onen fakt, že v dřívější době bylo velmi obtížné sehnat HW komponenty a nadupané stroje měla opravdu spíše smetánka, zapříčinil, že vývojáři museli pracovat jinak než nyní. Ano, důraz na efekty a grafiku zde byl, ale nebyla to alfa ani omega, protože vývojářům bylo jasné, že jen málokdo si bude moci pořídit kvůli jejich hře nejnovější vybavení. Cílem bylo tedy oslovit co největší spektrum hráčů dané herní kategorie skrze hratelnost, potažmo zábavu, anebo skrze poutavý příběh, nejlépe oboje najednou.
Můžete namítat, že hry s dobrou hratelností a příběhem vznikají i v současnosti, a máte pravdu. Jenže trochu horší to je s celkovou dobou hraní a případně různými konci. Pokud se podíváme na hry s otevřeným světem, adventury, příběhové hry nebo kombinaci zmíněných, tak většina těchto her, které v sobě měly zajímavý příběh, příjemnou hratelnost nebo i akční prvky, byly řádově delší než většina moderních titulů, a to i o několik desítek hodin, a nabízely také vysokou znovuhratelnost. Zkoušet dostat se k cíli jinou trasou nebo nezabít osobu, která na vás vytáhne zbraň a pak se vám omlouvá a nabízí informace. Inu, retro stále nabízí slušnou dávku zábavy a takříkajíc skvělý poměr cena : výkon.
Přidejte odpověď